9. KOTVA – PROHLÉDNU SI SVÉ CÍLE, SNY A AFIRMACE

Během dne se mnou různě pracují mé myšlenky. Učím se mít prázdnou hlavu, protože se mi velmi dobře rozhoduje z přítomného okamžiku. Ale ne vždy se mi to daří, umím naskočit na emoční vlnu a sklouznout se po ní nahoru i pěkně dolů.

Naštěstí to už pro mě nejsou dlouhé časové stagnace, někdy téměř okamžitě se přehoupnu zpět do svého středu uvnitř sebe a mohu pokračovat v dění svého dne. Jakmile to trvá déle, tak začínám práci s dechem, který zpomaluji a ptám se, co mi to má ukázat. Jdu krok za krokem, aby mi bylo lépe.

Všichni známe naše myšlenky jako plující si mraky po nebi, mraky tam jsou stále, ale já je nemusím následovat, mohu je nechat plynout a zkoušet jim nevěnovat pozornost. Myšlenky se pak stejně jako mraky začnou rozpouštět. A nebo ještě lépe mohu svou pozornost už cíleně zaměřit na konkrétní afirmaci, cíl a nebo i sen.

Tak tedy, pojďme si nejdříve říct, co může být AFIRMACE. Vnímám ji jako pozitivní heslo, většinou to je jedna až dvě věty. Dnes hojně psané na různých výkladových kartách. Každopádně by měla pozitivně motivovat a ladit na další kroky v našem životě. Měla by s námi i souznÍt, že tohle chci následovat. Klidně jich může být i desatero nebo na každý den jedna… libosti se meze nekladou.

CÍLE mohou být krátkodobé a dlouhodobé. Obecně se doporučuje jeden dlouhodobý cíl rozdělit na několik různě krátkodobých, abychom měli vytrvalost dojít až k jeho naplnění. A přitom si uvědomili, že ta cesta je cílem. Na kurzu jsme měly se ženami krásnou výzvu, kdy za domácí úkol dostaly vypsat si 108 cílů. A mohly psát cokoliv, co je napadne. Bylo pak zajímavé sledovat jejich odpovědi, kdy se v určité části zastavily a nevěděly, co si dál přát. Když toho ale dosáhly, tak z nich pak šly opravdu hluboká přání, po kterých touží nejen mysl, ale hlavně srdce. A ten zápal, s jakým to vše sdílely, bych vám přála zažít. Ano, protože ty cíle v nich opravdu rozproudily dávno zapomenuté touhy.

A co naše SNY? Tady je ta správná otázka, jak si umět přát. Prozradím vám svůj proces. Nejprve sladím hlavu se srdcem, jen dám záměr, abych sestoupila do srdce. A z něho vyšlu přání do vesmíru, přání se mi samo správně poskládá, protože když jde ze srdce, tak odejde opravdovost. Abych měla pocit, že jsem ho dostatečně zhmotnila, tak se ho učím prožít svými smysly, dám mu barvu, vůni, strukturu, představu emocí, jak se v něm budu cítit. A vyšlu ho jako obláček ode mě do vesmíru… a pak se ho snažím pustit. 

Nekontrolovat ho stále je velmi důležité, dokonce bych vám doporučila na něj jaksi zapomenout. Nebo, když se vám k němu budou stahovat časté myšlenky, tak zkusit dát pozornost něčemu jinému. Dávám tak vesmíru najevo prostor, že může konat a já mu nezacláním, tedy moje mysl mu nebrání. 

A pak se dějí i zázraky, vaše přání se zhmotní klidně úplně nečekanou cestou nebo projevem, ale ve výsledku si uvědomíte, a jo vždyť tohle by mě vůbec nenapadlo, že i takto je možné moje přání zrealizovat.

Zkoušejte a přejte si, cíle si rozdělte na kratší časová období a abyste přes den neztratili motivaci, tak si poskládejte své afirmační desatero. Opravdu to stojí za to.

Přejeme vám úspěšný týden plný splněných přání.

Linda a Bára