1. KOTVA: RANNÍ POHYB
Je možné být už ráno fit?
Tuto otázku si kladu docela dlouhý čas a musím přiznat, že ne vždy se mi to stoprocentně daří. Hlavně nyní v období zimy, kdy se má síla opravdu přesouvá, podobně jako u stromů, do jejich kořenů a spí, tak i má síla je zpomalená a šetřím s ní. Vnímám, že si potřebuji odpočinout a zpomalit. Respektovat i jednotlivé cykly roku a u nás žen i měsíce. V tomto napojení na přírodu, i na sebe samu, si pluji ve zpomaleném tempu. Den lze začít s respektem k sobě a svému nastavení. Není to ani tak o fyzickém těle, ale naší mysli a to, jak si své myšlenky tvoříme. Co si dovolíme zhmotnit a jak rozpoznáváme žité vzorce v nás.
Ano, není to snadné, ráno zazvoní budík, většinou ho máme i na třikrát nařízený, ještě chvilku, ještě pár minut v teplé peřině si dospat, jakoby těch posledních pár minut bylo to nejlepší. A co když je zatím žitý vzorec, který v sobě neseme a ovlivňuje tak celé naše bytí. Většina vzorců je nějakým způsobem otištěna a spojena s nejrůznějšími emocemi. Problém nastává v tom, když se se svými vzorci často ztotožníme. Vytváříme si přesvědčení a postoje, jimiž své vzorce postupně upevňujeme. Zkrátka stanou se naší součástí natolik, že už to jsme my. Jsou součástí naší povahy a ani nás nenapadne, že původně to byl jen návyk, který se stal zvykem.
A co mi tedy brání, když ráno ležím v posteli, abych udělala něco jinak?
Je to moje rozhodnutí a orientace na přítomnost, to je důležitou součástí léčivého procesu. Když se orientujeme na přítomný okamžik, jsme plně spojeni se svým tělem a vnímáme i tak jeho potřeby a v tu chvíli jsme schopni reagovat jinak a nově. Tělo i mysl jsou přítomné, a celý systém se aktualizuje. Jakoby se celý systém přeorientoval na přítomný okamžik a aktuální podmínky. Pojďme si tedy prožít své ráno s vděčností a cítit své tělo pružně i nyní v zimním období.
U mě to začíná už ranním ležením v posteli. Nedám dopustit na pořádné protažení celého těla. Ale pozor není to jen o tom, že zatnu celé tělo a pak ho uvolním, ale hraji si s protažením každé části těla právě v přítomnosti. Nejprve si dopřeji hluboké nádechy a výdechy přes bránici nejlépe až do podbříšku. A mohu jít klidně i dál, pustím nádech až do pravé nohy až do konečku prstů. A jak dech putuje mou nohou, protahuji ji spolu s nádechem a výdechem uvolňuji. To stejné si dopřeji i pro levou nohu. Opakuji podle chuti a svých časových možností. Zároveň i s výdechem mohu vždy nabrat určité napětí nebo něco, co mi při protažení i fyzicky vadilo a výdechem to vypustím ven z těla.
A abychom nezapomněli na ruce, tak putuji svou pozorností se svým nádechem až do konečků prstů své pravé ruky a opět výdechem vypustím ven napětí nebo energii, která mi již neslouží. To stejné si dopřeji i pro levou ruku a opakuji dle svých časových možností.
Protažení může být ale i více hravé a doprovázené klidně hlasitými zvuky, použijte svou představivost a jen se protahujte jako kočka, a aby to bylo v přítomnosti, staňte se tou kočkou jen pro tento okamžik. Děti tohle umí úplně nejlépe. Člověk jim řekne a najednou je z nich gepard, orel, ještěrka… jsou přítomné.
Celé protažení nemusí trvat déle než pět nebo deset minut, záleží na časové rezervě, kterou ráno máte. Vřele ale doporučuji to zkoušet každý den, aby z toho vznikl nový návyk, který se vám sám pak každé ráno připomene. A čím hravěji si to dovolíte, tím hravěji vás zavolá a najednou zjistíte, že máte i v posteli dost velký zvěřinec 🙂
