RAKOVINA JAKO PŘÍLEŽITOST K TRANSFORMACI
Studovala jsem prezenčně velmi náročnou vysokou školu. Měla jsem práci kde na mě spoléhali. Závodně jsem tančila ve 4 formacích najednou. Ukončovala jsem dlouhodobý vztah a musela jsem řešit bydlení, auto, psa…
Není divu, že bílé pláště přišly s diagnózou nejtěžší předrakovinný stav. Nechtěla jsem na operaci, protože pak hrozilo, že už vůbec nebudu moct mít děti.
Absolvovala jsem spoustu dalších vyšetření – to je story sama o sobě…
Na operaci jsem nešla, se svojí psychikou jsem nic nedělala, můj stav se zhoršoval. Zaměřila jsem se na to – hlavně nepřijít o možnost mít děti. Mé přání se splnilo, objevil se princ na bílém koni a společně jsme se rozhodli mít miminko. Jenomže princ nemůže vyléčit ani tvoji psychiku ani tvé fyzické tělo ani tvůj životní styl a nároky sama na sebe. Může ti nabídnout náruč a zrcadlo.
Když mi autorita v bílém plášti řekla, že velmi riskuji a že takhle přijde moje dítě o mámu… po náročném porodu jsem s operací souhlasila. Nechala jsem si napíchat všechny injekce, absolvovala jsem chemoterapii v prášcích a ještě dlouho potom jsem jezdila na onkologii a imunologii se záněty v celém těle.
Bylo mi hrozně. Vyčerpaná máma, kterou bolí záda, že se nemůže ani ohnout k miminku. Bojí se dát mu pusinku, protože už má několikátá antibiotika, tak si raději vezme roušku aby miminko něco nechytlo. Přes den se tváří statečně, v noci brečí. Z krásné tanečnice je obtloustlá troska.
Nemyslela jsem na sebe. Veškerou pozornost jsem věnovala miminku.
Po několika letech přišla otázka sourozence.
“Chtěla bych holčičku.” řekla jsem na pravidelné kontrole. “To nepřichází v úvahu. Teď Vám vyrobíme injekce do břicha na míru a po nich nemůžete o těhotenství minimálně další 2 roky ani uvažovat.” zazněla odpověď autority.
To už na mě bylo příliš…
Uvědomila jsem si, že veškerou svoji moc, sílu, celý svůj život jsem odevzdala do rukou cizích lidí a ti si teď se mnou dělají co uznají za vhodné. Ano, dělají maximum podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a nedávám tu žádné rady vykašlat se na lékařskou pomoc. Naopak jsem velmi vděčná za naši skvělou akutní medicínu v České republice. Že když máme problém, je komu zavolat. Někdo přijede jak nejrychleji umí a udělá to co nejlépe umí. Velmi vám děkuji za váši péči, zdravotní personále, nesmírně si vás vážím.
Ale v mém případě už dozrál čas ke změně. A to tak, že radikální.
Věděla jsem, že to, že ti uříznou část těla a projdeš chemoterapií, ještě neznamená, že se rakovina nemůže vrátit. Může. Může přijít stejně jako jakákoliv jiná nemoc. Je to upozornění na to, že tvoje tělo a psychika to potřebují jinak a je nejvyšší čas s tím něco udělat.
Děkuji mému tělu, že mi dalo příležitost mu naslouchat a vedlo mě touto cestou k poznání sama sebe a celkově ke krásnějšímu, naplněnějšímu, zdravějšímu a spokojenějšímu životu.
Mám se ráda a jsem na 1. místě. To je to nejdůležitější.
Jako první nasadím kyslíkovou masku sama sobě a pak až lidem kolem mě. Pečuj o sebe a naslouchej svému tělu. Má to smysl.
S velkou vděčností k životu Bára
